Hypotéky klesly na rekordní minimum.
Jít do toho, nebo nejít?

Taková láce tu ještě nebyla: tuzemské banky letos snížily úroky z hypoték poprvé ve své historii pod tři procenta a některé je nabízejí dokonce o půl procenta nižší. Takže zatímco před pěti lety jste například u milionové hypotéky zaplatili na úrocích bezmála další milion, nyní vás díky poklesu sazeb stejná patnáctiletá hypotéka přijde na necelý čtvrtmilion navíc. První efekt se už dostavil: byty na dluh si zde pořizuje mnohem více lidí než dříve a snadnost jejich nákupu pomalu tlačí dolů i nájmy.

Rychle pryč

V malém pětačtyřicetimetrovém 1+1 na pražských Vinohradech je veselo: Gabriela Leitkepová (30) se svým přítelem před pár dny dostali od banky příslib hypotéky a budou se stěhovat do vlastního. "Máme dva měsíce na to, abychom si něco našli," říká Gabriela, která pracuje jako asistentka v Senátu. Do Prahy přišla před sedmi lety z Moravy a od té doby bydlela i s partnerem v pronajatých bytech.

"Spočítali jsme, že za tu dobu jsme jen na nájemném zaplatili skoro tři čtvrtě milionu," říká Gabriela. Kromě toho, že plánuje rodinu a chce mít jisté bydlení, přispěly k jejímu rozhodnutí jít si do banky pro hypotéku i rekordně nízké úroky. "Nyní platíme deset tisíc nájemného a další tři tisíce za služby. V hypotéce budeme sice platit o tři či čtyři tisíce víc, ale bude to naše. Navíc si nebudeme připadat jako blázni, kteří dotují diskriminační sociální politiku vlády," říká novopečená majitelka hypoteční smlouvy, která teď jako "tržní nájemnice" zaplatí za tři měsíce to, co její "regulovaný" soused za rok.

Na první pohled je zřejmé, že koupit si byt je mnohem jednodušší než dříve: zatímco ještě před šesti lety zaplatil klient české banky za milionovou hypotéku na patnáct let v průměru deset tisíc měsíčně (průměrné úrokové sazby hypoték byly tehdy 9 procent a úroky tvořily bezmála polovinu splátky), nyní se tentýž úvěr splácí ani ne sedmi tisícovkami. Milionový úvěr si tak mohou dovolit rodiny i s průměrným příjmem - většině bank stačí plat dvaadvacet tisíc měsíčně na tříčlennou rodinu. A i když za milion byt pro rodinu v Praze nepořídíte, v průměrném okresním městě ano. Kdo chce zůstat v metropoli, musí i pro nejlevnější kategorie periferních panelákových 3+1 počítat zhruba s šesti sty tisíci navíc.

Je tu ovšem ještě jedna otázka - výše hypotečních úroků. Ta je současně největším rizikem celé operace. Dnes si totiž můžete vybrat nízký úrok kolem tří procent (přesná výše závisí především na tom, zda chcete půjčit 70, 80 či plných 100 procent ceny bytu), ale jen na krátkou dobu, zpravidla rok. A pak nad vámi visí riziko, že se změní dosud příznivá makroekonomická situace - a tím i úroky. To jsme už zažili například v roce 1997, kdy úročení během jednoho týdne vzrostlo u hypoték z deseti na patnáct procent (u běžných úvěrů skoro na třicet). Podobné zdražení by Gabrielu přišlo nejméně na pět tisíc měsíčně. Kdo se takovému riziku chce vyhnout, může si s bankou dohodnout pevnou výši úroků i na celou dobu splácení - tedy například na 15 let. V tomto případě je ovšem úrok vyšší: místo tří třeba i víc než pět procent.

"Vybrali jsme si pevný úrok na pět let, kde je sazba zhruba čtyři procenta. Jsem ekonomka a nevěřím, že sazby budou ještě klesat, spíš naopak. Kdybychom si sjednávali sazbu na rok, mohlo by se nám příští rok stát, že i nejnižší sazby budou vyšší než ta naše současná," říká Gabriela. Naopak deseti- či patnáctiletá doba je podle ní příliš dlouhá, protože předčasně splatit hypotéku či udělat jinou změnu lze pouze tehdy, když vám doběhne smluvená doba úročení. Hrozby, že banka začne své uvázané klienty "ždímat", se Gabriela neobává, protože není problém přejít k jiné bance a u ní si vzít novou hypotéku na splacení předchozí.

Haló, my se stěhujeme

Hypotéky ovšem mohou měnit životní styl. Na jednu stranu to vypadá, že tím, že si člověk vezme hypotéku například na dvacet let, je k nově koupenému bytu na tuto dobu napevno vázán. V zemi, kde je známo, že se lidé takřka nestěhují za prací (je to dáno zvyklostmi, ale i tím, že díky regulovanému trhu je velmi často obtížné vyměnit byt), se to zdá jako velké minus a další ztížení mobility obyvatelstva.

"Na první pohled to tak může vypadat, ale byt s hypotékou se dá normálně prodat nebo se dá splatit jinou hypotékou," říká Petr Sunega ze Sociologického ústavu Akademie věd. Poukazuje přitom na zkušenosti třeba z Velké Británie či Spojených států, kde je velký podíl vlastnického bydlení a prodej domu s hypotékou je zcela běžný. "U nás je to spíš tím, že Češi obecně nejsou ochotni stěhovat se za prací a nové mechanismy, jako je třeba hypotéka, navíc příliš neznají." To přiznává i Gabriela. "Pokud zjistíme, že jsme schopni splácet i víc, tak chceme byt i s hypotékou časem prodat a koupit si rodinný dům."

Zájem Čechů pořizovat si vlastní bydlení nyní roste natolik, že dokonce způsobil pokles tržního nájemného. V roce 2003 banky poskytly 32 tisíc hypoték, o rok později pak již o deset tisíc více. V přepočtu na průměrnou tříčlennou rodinu se tak u bank kvůli bydlení loni zadlužila každá osmdesátá rodina. Zatímco koncem roku 2003 stál pronájem průměrného staršího 68metrového bytu v Praze 10 300 korun (bez základních služeb jako topení či voda), letos v květnu to bylo již 9300 a během posledního měsíce tato cena klesla o dalších 600 korun na 8700 korun měsíčně.

"Stále více lidí upřednostňuje bydlení ve vlastním bytě před placením vysokého tržního nájemného," potvrzuje Milada Kadlecová z Institutu regionálních informací, který ceny bytů v republice sleduje. Současně ale upozorňuje, že pokles nemusí mít na svědomí jen pád hypotečních úroků. Po letech stagnace se totiž rozhýbala i výstavba bytů - a poptávka především ve velkých městech již tolik nedominuje nad nabídkou.

Respekt, To sladké slovo vlastní byt, 25.07.2005
Česká republika - Autor: Marek Pokorný - Strana: 04